Author článku: Monika Břešťanská
Bylinkový záhon by měl být součástí každé správné zahrady. Je však na pěstiteli, jak jej pojme. Může si bylinky vysázet do vyvýšených záhonů, do květníků lemujících terasu nebo třeba schody, na skalku či jako klasický záhon, který bude poskytovat čerstvé byliny po celou sezónu. Při pěstování venku však nesmíme zapomenout na jednu důležitou věc – rostliny musí být buďto jednoleté, nebo zdárně přezimovat venku.
Pokud nesplňují ani jedno, je možné je pěstovat v nádobách, které v zimních měsících přemístíme, ovšem na pěstování v záhonu jako takovém se moc hodit nebudou. Pojďme se tedy podívat na několik nejběžnějších bylinek českých zahrad, kterým se bude dobře dařit, a navíc je hojně využijete v kuchyni i k léčení různých zdravotních neduhů.
10 bylinek, které vysadit do záhonu
Máta
Máta peprná i další poddruhy tohoto rodu se hodí v pěstování doma v květináčích i na zahradě. Jedná se o plně mrazuvzdornou bylinu, která s přehledem přežije i pod sněhovou přikrývkou. Pěstování máty je navíc velmi jednoduché. Bylina je to nenáročná a jediné, co potřebuje, je dostatečná zálivka a občasnou sklizeň. Nevyžaduje přímé slunce, proto ji sázíme spíše do zadních řad záhonů, kde nemá problém s tím, že jí jiné rostlinky stíní.
Mátu lze pěstovat ze semen i z již zakoupených sazenic. Ty jsou k dostání prakticky všude, jelikož se jedná o velmi oblíbenou bylinku. Její použití je pestré – již po staletí se uplatňuje v lidovém léčitelství i tradiční medicíně. Pro své účinky však proniká i do medicíny moderní. Kromě toho lze mátu využít také v kuchyni, kde se hodí pro přípravu studených letních drinků nebo k dochucení a dozdobení moučníků.
Bazalka
Další stálicí všech zahrad, ale i interiérů, je bazalka. Tu lze v záhonech pěstovat jako jednoletku, kterou jednoduše na podzim celou sklidíme. Výhodou je, že lze bazalku poměrně dobře zužitkovat také sušenou, nebo si ji do zásoby zmrazit. Chcete-li bylinku pěstovat i v dalším roce, nemusíte se bát dlouhého každoročního předpěstovávání. Bazalka totiž velmi rychle klíčí ze semen a vzrostlého keříčku se dočkáte už za pár týdnů.
Bylinku využijeme zejména v kuchyni; je nezbytnou součástí italských receptů. Patří však také mezi léčivé rostliny – pomáhá při trávení, proti křečím i se záněty. Při pěstování venku bychom měli péči věnovat větší pozornost, protože při špatném zacházení je rostlina náchylná k napadení plísněmi, ale také škůdci.
Pažitka
Pažitku bychom našli snad v každé zahrádce našich babiček. Ani dnes tomu není jinak, stále se těší své oblibě. Používá se zejména v kuchyni – vajíčková pomazánka nebo šťouchané máslové brambory jsou s pažitkou vždycky o chlup lepší. Kromě toho působí při květu v zahradě velice esteticky a květy plné sladkého nektaru nalákají do záhonů celou řadu užitečných opylovačů.
Pažitka má ráda slunná a sušší místa, nicméně dobře se jí daří i v polostínu. Vzhledem k tomu, že při správné péči může tvořit i poměrně velké trsy, sázíme ji spíše do zadní části bylinkového záhonu. Jedná se o cibulovinu, takže stejně jako její příbuzní přezimuje bez větších problémů. Na podzim stačí trsy sklidit a dobře ostříhat, poté přikryjeme cibulky v zemi chvojím, a na jaře se rostlina opět objeví na svém místě.
Majoránka
Většina kuchařek a kuchařů má ve zvyku do svých receptů používat majoránku sušenou, kterou lze zakoupit v každých potravinách. Ta se však chutí a vůní nemůže ani zdaleka rovnat čerstvé variantě, která dodá pokrmům úplně jiný rozměr. Majoránka je od přírody bylinka vytrvalá, nicméně u nás bohužel zimní teploty nepřežije, a tak ji budeme na zahrádce pěstovat jako jednoletku.
Pro svou výšku i fakt, že ji budeme na podzim ze záhonu sklízet, se hodí do předních pozic. Miluje slunečné stanoviště, dostatek vláhy a výživnou půdu. Z toho důvodu ji také umístíme spíše do té části záhonu, ve které pěstujeme přihnojované bylinky. Z majoránky lze připravit také velmi zdravý čaj, do kterého můžeme kromě nati upotřebit také voňavé květy. Čaj se popíjí pro podporu trávení a při potížích s trávicí soustavou, ale také pro celkové posílení organismu.
Meduňka
Meduňka je vytrvalá bylinka z čeledi hluchavkovitých, která má velmi silné, příjemně citronové aroma. Pěstovat ji můžeme buďto ze zakoupených sazenic, nebo si je můžeme velmi snadno předpěstovat sami ze semen. Miluje slunné stanoviště a dostatek závlahy – půdu nenecháváme nikdy úplně vyschnout, zejména pak u mladých rostlin, které ještě nemají dostatečně silné oddenky.
Asi nejznámější způsob využití meduňky lékařské je příprava čaje. Odvar z byliny má silně upokojující účinky, takže se používá při problémech s nespavostí, ale také při větším stresu, úzkostech, depresích a jiném napětí. Bylina však má mnohem více zdravotních přínosů – je výborná při všech potížích s trávením, dobře působí na zdraví srdce a pro svou příjemnou vůni se používá také v aromaterapii.
Šalvěj
Šalvěj je svým vzhledem velice podobná levanduli, takže v období kvetení bylinkový záhon krásně ozdobí. Jedná se o vytrvalou bylinu, která velmi dobře přezimuje i v našich končinách. Keř stačí na podzim dobře ostříhat, a na jaře se opět můžeme těšit z fialových květů. Patří spíše do pozadí záhonů, ale naprosto skvěle vypadá také jako lemování chodníků na zahradě, nebo jako „živý plot“ nenásilně rozdělující prostor na dvě části.
Bylina se dá využít také v kuchyni, nicméně to není důvodem, proč je v zahradách tak oblíbená. Pěstuje se zejména díky svým silným léčivým účinkům. Šalvěj je asi nejúčinnější bylinka na léčbu bolestí v krku, kašle a jiných onemocnění dolních dýchacích cest. Doporučuje se inhalovat, popíjet ve formě čaje, a z natě i květů se připravuje dokonce léčivý sirup. Rostlina však obsahuje tolik účinných látek, že dokonce hrozí riziko předávkování. Užívání by se měly vyvarovat hlavně těhotné a kojící ženy, ale také malé děti.
Tymián
Tato středomořská bylinka je velice nenáročná na pěstování, a proto by neměla chybět na žádné zahrádce. Vystačí si i se sušší a méně vyživenou půdou, má ráda slunce a teplo. Tymián většinou při správném zazimování zvládá i nízké teploty, a tak může být v záhonu celoročně. Rostlina je to poměrně drobná, a tak ji vysazujeme spíše do popředí nebo například do květináčů na terasu.
Tymián je nedílnou součástí italské i francouzské kuchyně. Patří do směsi provensálského koření a výborně dochutí také omáčky či masa. Během sezóny využíváme bylinku čerstvou a užijeme si její silnou vůni i chuť. Na podzim keřík sklidíme a nať si nasušíme k dalšímu použití v kuchyni. Z tymiánu lze připravit i čaj, který se hodí zejména do zimního období, protože dobře působí při kašli a nachlazení.
Rozmarýn
Podobné využití v receptech jako tymián má i rozmarýn. Má dokonce i velmi podobné nároky na pěstování, a tak tyto rostliny zpravidla vysazujeme vedle sebe. Keříky rozmarýnu se často roubují na kmínky a lze z nich vytvářet krásné a voňavé „stromky“, které budou dominovat například skalkám, ale i kdekoliv jinde v zahradě. Bylinku můžeme snadno množit pomocí řízků, a je také vhodná pro pěstování v nádobách, kde ji lze dobře tvarovat a udržovat tak keřík hezky kompaktní.
Rozmarýn je velmi aromatický, jeho chuť i vůně tedy v receptech dominuje. Díky příjemné vůni se také hojně využívá v aromaterapii, kdy se vonné oleje přidávají například do aromalamp, ale i do relaxačních koupelí. Má silné protizánětlivé účinky, a tak jsou jeho výtažky obsaženy i v kosmetických produktech určených pro aknózní pleť. Na podzim keřík ostříháme, drobné lístky nasušíme jako koření, a po překrytí chvojím nebo mulčem nám bez problémů přežije zimu.
Petrželka
Ať už mluvíme o petrželi zahradní s hladkými listy, nebo petrželce kudrnce, která krásně dozdobí snad každý pokrm, alespoň jedna z variant by se měla v bylinkovém záhonu rozhodně nacházet. Petrželku pěstujeme jako jednoletku. Potřebuje slunce, vláhu a nedorůstá se příliš vysoko, a tak se hodí buďto do popředí záhonu, nebo do květináče či na samostatný záhon vedle zeleniny.
Co s petrželkou ví asi každý – využít se dá do polévek (zejména do domácích vývarů), do pomazánek, do omáček, k dozdobení výrobků studené kuchyně, prostě kamkoliv. Je velmi zdravá a obsahuje velké množství vitamínů, minerálů i stopových prvků. Výhodou petrželky je také její velmi rychlý růst, takže se natě dočkáme už za pár týdnů, a po sklizni znovu rychle obrůstá.
Libeček
Libeček je nenáročná bylinka, která se v záhonu chová skoro jako plevel. Může tvořit keře až metr vysoké, a také poměrně košaté, proto jej sázíme spíše někde bokem. Má rád slunce a vláhu, ale dobře zvládá i polostín a sušší půdu. Jedná se o velmi odolnou a nenáročnou rostlinu, která se bude na stanovišti objevovat každoročně i po sklizni veškeré natě.
Libeček si můžeme do zásoby nasušit nebo třeba zmrazit. Tato bylinka byla nedílnou součástí staročeské kuchyně. Dnes je neprávem opomíjena, nicméně dobrý vývar jako od babičky se bez libečku prostě neobejde. Využít se dá také v omáčkách nebo třeba s máslových bramborách, které podáváme jako přílohu.
