Author článku: Monika Břešťanská
Zelenina je základním stavebním kamenem každé vyvážené stravy. Díky její konzumaci doplníme nezbytné vitamíny, minerály a vlákninu. Zelenina je také jedním z hlavních zdrojů antioxidantů, které chrání naše tělo před volnými radikály. Existuje nespočet druhů zeleniny, které se liší chutí, texturou, výživovou hodnotou i způsobem přípravy. V tomto článku se podíváme na různé druhy zeleniny a představíme jejich charakteristické vlastnosti i to, jak je pěstovat.
Druhy zeleniny podle konzumované části rostliny
Zeleninu můžeme rozdělit do několika skupin podle různých kritérií.
Jedním z nich je například způsob pěstování, podle kterého rozlišujeme zeleninu skleníkovou, polní či podzimní.
Dalším důležitým rozdělením je podle čeledi rostlin – například do skupiny lilkovitých patří paprika, rajčata nebo brambory, do brukvovitých pak brokolice, květák či zelí, a tak podobně. Toto dělení je poměrně rozsáhlé, složité a využívá se zejména ve školách či v odborných publikacích.
Jako pěstitele, později také kuchaře, nás zajímá hlavně rozdělení z hlediska využití v kuchyni, jinými slovy rozdělení podle části rostliny, kterou dále využíváme. Z tohoto pohledu rozlišujeme zeleninu listovou, plodovou, kořenovou, cibulovou a tak dále.
Každá skupina má své specifické vlastnosti co do vzhledu, chuti či požadavků na pěstování.
Plodová zelenina
Plodová zelenina se, jak již název této skupiny napovídá, pěstuje především pro své zralé plody. Typickými představiteli této skupiny jsou rajčata, papriky, okurky, lilek nebo cukety.
Tato zelenina je velmi oblíbená a široce využívaná v kuchyni pro svou chutnost, ale i pro své výživové vlastnosti. Je bohatá na vitamíny (zejména vitamín C a A), minerály a vlákninu. Kromě toho obsahuje také antioxidanty a fytonutrienty, které podporují naše zdraví a pomáhají chránit tělo před různými chorobami.
Plodovou zeleninu lze konzumovat syrovou, vařenou, pečenou, grilovanou i dušenou, a lze ji využít v nekonečném množství receptů – od salátů, přes hlavní jídla, až po dezerty.
V zahradě své místo najde zejména v klasických záhonech, ale i ve sklenících a na polích. Pro plody je důležitý dostatek slunce a živin. Musíme také předcházet napadení chorobami a škůdci, kteří obvykle zamezí plodům dobře se vyvíjet a dozrávat.
Kořenová zelenina
Kořenová zelenina zahrnuje druhy zeleniny, jejichž hlavní konzumovanou částí je podzemní část rostliny, tedy kořen. Patří sem například mrkev, řepa, petržel, celer, pastinák, křen, v některých zahradnických publikacích se sem řadí i brambory, to ale není úplně správně.
I zelenina z této skupiny je bohatá na vitamíny (zejména vitamíny skupiny B a vitamín C), minerály a vlákninu. Její konzumace přispívá k dobrému trávení a udržení zdravého krevního oběhu. Kořenová zelenina je také významným zdrojem sacharidů, a proto by měla být součástí vyvážené stravy.
Na zahradě se pěstuje ve volných záhonech a na polích. Některé druhy, například ředkvičky či raná mrkev, se sklízí poměrně brzy a mají krátkou vegetační dobu, jiné dozrávají v půdě i několik měsíců. Co mají téměř všechny druhy kořenové zeleniny společné, je možnost dlouhodobějšího skladování před zimní období.
Listová zelenina
U listové zeleniny konzumujeme především listy rostliny. Patří sem například hlávkový salát, špenát, rukola, mangold nebo různé druhy salátů a bylinek. Listová zelenina je jednou z nejzdravějších skupin zeleniny – je bohatá na vitamíny (zejména vitamíny skupiny B, vitamín C a vitamín K), minerály, vlákninu a antioxidanty.
Konzumace listové zeleniny podporuje trávení, zlepšuje imunitu a pomáhá udržovat zdravý krevní tlak. Listovou zeleninu můžeme konzumovat syrovou, například v salátech, nebo tepelně upravenou – vařenou, dušenou či pečenou. Je také často využívána jako součást smoothie nebo zelených šťáv pro její výživové hodnoty a svěží chuť.
Pěstování listové zeleniny bývá často velmi jednoduché, stejně jako její sklizeň. Horší je to se škůdci – na listech si totiž rádi pochutnají nejen slimáci, ale i mnohé druhy hmyzu či drobných obratlovců.
Lusková zelenina
Lusková zelenina je druh zeleniny, který se vyznačuje tím, že se konzumuje její plod v podobě semene uzavřeného v lusku. K typickým zástupcům luskové zeleniny patří hrách, fazole, čočka nebo sója.
Plody z lusků jsou velmi výživné – je bohatá na bílkoviny, vlákninu, vitamíny (zejména vitamíny skupiny B) a minerály jako je železo, fosfor a měď. Její konzumace je proto velmi prospěšná pro naše zdraví, podporuje například trávení, zdraví srdce a cév nebo správnou funkci nervového systému.
Luskovou zeleninu můžeme konzumovat v různých formách – syrovou, vařenou, pečenou nebo jako součást polévek, salátů, hlavních jídel či pomazánek. Díky svému vysokému obsahu bílkovin je lusková zelenina také oblíbenou součástí vegetariánské a veganské stravy.
Pěstování některých druhů je velmi snadné. V zahradách se setkáváme nejčastěji s fazolemi a hrachem. Rostlinám je potřeba poskytnou oporu, po které se mohou plazit, a před dozráním semen v luscích se záhon často přikrývá sítí, abychom předešli náletům ptáků, kteří si na semenech rádi pochutnají.
Cibulová zelenina
U cibulové zeleniny konzumujeme podzemní část rostliny ve formě cibule. Mezi nejznámější zástupce cibulové zeleniny patří cibule kuchyňská, česnek, pórek, šalotka nebo cibule jarní.
Cibulová zelenina je známá pro své charakteristické aroma a chuť, díky kterému je hojně využívána v kuchyni. Je také bohatá na vitamíny (zejména vitamíny skupiny B a vitamín C), minerály, vlákninu i antioxidanty.
Tuto skupinu zeleniny najdeme snad v každé zahrádce. Pěstování cibule či česneku totiž není žádná věda, v zahradnictví koupíte již připravenou sadbu, kterou ve správnou dobu usadíte do záhonů, poskytnete rostlinám dostatek zálivky, živin a obvykle se dočkáte bohaté sklizně. Cibuloviny obsahují mnoho vonných silic, které odpuzují většinu škůdců, proto nepředstavují u těchto druhů pro zahradníky významné riziko.
Košťálová zelenina
U košťálové zeleniny konzumujeme převážně nadzemní část rostliny, která je tvořena košťálem a listy. Mezi zástupce košťálové zeleniny patří například kapusta, zelí, brokolice, květák, kedluben či tuřín.
Košťálová zelenina je bohatá na vitamíny (zejména vitamíny skupiny B, vitamín C a vitamín K), minerály a vlákninu. Její konzumace podporuje trávení, posiluje imunitní systém a pomáhá udržovat zdravý krevní tlak. Košťálovou zeleninu můžeme konzumovat syrovou, například v salátech, nebo tepelně upravenou – vařenou, pečenou, grilovanou či dušenou. Je také často využívána jako příloha k hlavním jídlům nebo jako součást různých polévek a omáček.
K jejímu pěstování se nejvíce hodí vyvýšené záhony, ve kterých je zelenina chráněná před škůdci jako jsou slimáci a podobně. Na druhou stranu však potřebují některé druhy (například květáky, zelí či kapusta) dostatek prostoru. Nezapomínejte ani na doplňování správných živin. Je vhodné používat hnojiva přímo pro košťáloviny.
Kořeninová zelenina
Kořeninová zelenina, také známá jako koření a bylinky, je specifická skupina, která je pěstována především pro svou výraznou a charakteristickou chuť a aroma.
Patří sem různé druhy rostlin – například klasické bylinky jako bazalka, kopr, petržel, tymián, rozmarýn, oregano, šalvěj, máta, kmín, fenykl, koriandr, zařadit sem však můžeme i chilli papričky, česnek, cibule, zázvor nebo kurkuma.
Kořeniny jsou hojně využívány v kuchyni po celém světě a jsou nedílnou součástí mnoha národních kuchyní. Kromě toho má kořeninová zelenina také řadu prospěšných vlastností pro naše zdraví.
Je opravdu nespočet různých účinků, které mohou jednotlivé bylinky na lidský organismus mít. Některé jsou poměrně slabé a hodí se tedy spíše do receptů, jako například bazalka. jiné byliny mají však účinky natolik silné, že je s nimi nutné zacházet opatrně – mezi ty patří třeba šalvěj či estragon.
Další druhy zeleniny
Mikrozelenina
Mikrozelenina, jiným názvem také microgreens, je specifický druh zeleniny, který se sklízí jen pár dní po vyklíčení semínek. Patří sem například klíčky, či spíše mladé rostliny brokolice, ředkve, řeřichy, rukoly, cizrny nebo fazole.
Tyto mladé rostlinky jsou vyhledávané pro svou výraznou chuť a vysoký obsah vitamínů, minerálů a antioxidantů. Výrazná chuť a krásná barva mikrozeleniny ji dělají také oblíbenou součástí kulinářské prezentace – je často využívána jako dekorace na talíři, ale také jako součást salátů, sendvičů, smoothie nebo jako doplněk do teplých jídel.
Pěstování mikrozeleniny je možné i doma na okenním parapetu, což umožňuje mít po ruce vždy čerstvou zásobu této zdravé zeleniny. Je důležité dodržovat správné podmínky pro její pěstování – potřebuje dostatek světla, vláhy a tepla.
Při konzumaci mikrozeleniny je důležité dbát na její čerstvost a kvalitu. Podáváme ji krátce po sklizni, kdy je její obsah vitamínů a minerálů nejvyšší.
Mořská zelenina
Mořská zelenina, často označovaná také jako mořské řasy, je specifický druh zeleniny, který pochází z mořského prostředí. Mezi nejznámější zástupce mořské zeleniny patří například nori, wakame, kelp, dulse nebo spirulina.
Řasy jsou velmi výživné a bohaté na vitamíny (zejména vitamíny skupiny B, vitamín C, vitamín A a vitamín E), minerálů (včetně jodu, železa, vápníku, draslíku a zinku), vlákninu a antioxidanty. Jsou také jedním z mála rostlinných zdrojů omega-3 mastných kyselin.
Mořské řasy patří do receptů mnoha kultur, zejména v asijských zemích je její konzumace velmi běžná. Lze ji konzumovat syrovou, vařenou, sušenou nebo fermentovanou. Je oblíbenou součástí sushi, polévek, salátů, omáček nebo je možné ji přidat do různých hlavních jídel.
Díky svým prospěšným vlastnostem a vysokému obsahu bílkovin se mořská zelenina stává také oblíbenou součástí vegetariánské a veganské stravy. Výhodou je také fakt, že se v řasách narozdíl od ryb nehromadí škodlivé látky a těžké kovy z moře.
Víceleté druhy zeleniny
Víceletá zelenina je specifická skupina zeleniny, kterou tvoří rostliny, které se na zahradě pěstují po několik let a sklízí se z nich pravidelně úroda. Mezi nejznámější zástupce víceleté zeleniny patří například artyčok, chřest, nebo křen. Jedním z největších benefitů víceleté zeleniny je její dlouhodobější výnos bez nutnosti každoročního sázení.
Pěstování víceleté zeleniny může být náročnější, zejména co se týče přípravy půdy a vytváření optimálních podmínek pro její růst. Některé druhy víceleté zeleniny, jako je chřest nebo artyčok, také vyžadují specifické postupy při sklizni. Ale s trochou pečlivosti a trpělivosti lze dosáhnout bohaté a pravidelné úrody.
Víceletá zelenina je také často využívána v permaculture – udržitelném zahradničení, které se snaží napodobit přirozené ekosystémy. Díky své schopnosti setrvat na jednom místě po dlouhou dobu může tato zelenina pomoci vytvářet stabilní a produktivní zahradní systémy.