Author článku: Monika Břešťanská
Hluchavky lze od jara až do podzimu vidět prakticky všude v přírodě. Nejraději mají polostinná až stinná místa na okrajích lesů, ale objevují se i kolem prosluněných cest, na loukách nebo na travních porostech měst. To, že je hluchavka léčivou bylinou ví jistě každý, málokdo však ví, že je možné ji pěstovat také na zahradě a mít tak její účinky na dosah.
Jak pěstovat hluchavku
Hluchavky, odborně známé jako Lamium, patří do čeledi hluchavkovité, která je po těchto rostlinách dokonce pojmenována, protože jsou jejími typickými zástupci. Čeleď je velice obsáhlá a najdeme v ní třeba také levanduli, šalvěj, bazalku, mátu, meduňku nebo yzop. Tento rod však nezahrnuje jen hluchavku nachovou či bílou, ale až na 50 různých druhů, které jsou rozšířené v Africe, Asii a Evropě.
Zástupce můžeme řadit jak mezi trvalky, tak mezi jednoleté či víceleté byliny. Mezi léčivky se neřadí všechny druhy, ale pouze některé, nicméně všichni zástupci původní v česku nějakými léčivými vlastnostmi oplývají a v tomto článku se budeme bavit právě o nich.
Na první pohled jsou hluchavky velmi podobné kopřivám. S těmi však z botanického hlediska příliš příbuzné nejsou. Tyto bylinky vás také na rozdíl od kopřiv při kontaktu s listy nepopálí. Využití v léčitelství však mají obě rostliny, takže při případné záměně a požití nehrozí žádné nebezpečí. Každá z těchto bylin má však trochu jiné účinky, pro které je užívána.
Pěstování hluchavky
Rostliny bychom měli vždy vysazovat do polostínu, nevadí jim však ani stín s dostatečným množstvím rozptýleného světla. Přímé slunce nevyhledávají. Nároky na vláhy také nejsou příliš vysoké. Mají raději polosuchý až suchý substrát. Není nutné je během vegetačního období zalévat, vláhu si získají z deště. Pokud by nastalo delší období sucha, můžeme hluchavky zvlažit; počkáme však, než půda kolem rostlin vyschne.
Lodyhy jsou vysoké asi 0,2 metru, což dělá z hluchavek bylinky vhodné do popředí záhonů. Stonky i listy mají tendence se rozrůstat a tvořit husté koberce, ve kterých často nemá plevel šanci. Vhodná je kombinace s travinami z čeledi lipnicovitých, s plicníkem lékařským a kokoříkem. Takový porost se bude skvěle vyjímat jako lemování chodníčků v zahradách nebo třeba pod ovocnými stromy.
Pěstování hluchavky v květináči
Pěstovat hluchavku v květináči není příliš časté, což je škoda, protože tato drobná rostlinka je na to jako stvořená. Vzhledem k její výšce se výborně hodí do truhlíků na okenní parapety, balkony i terasy. Výhodou je, že její kvítky mohou zdobit i okna otočená na severní stranu.
Pěstování hluchavky venku
Pěstování na zahradě je mnohem běžnější a bylina se často v zahradách objevuje i přesto, že jste ji tam nikdy nevysadili. Jedná se totiž o běžný „plevel“, který je často součástí travního porostu. Na zahrádce však mohou hluchavky krásně zdobit záhony. K dostání je celá řada variant a odrůd různých barev květů i listů. Výhodou vlastního pěstování je, že budete mít čerstvé květy, lístky i nať vždy po ruce, a můžete se spolehnout na jejich čistotu.
Vysadit ji lze prakticky kamkoliv, vyvarujte se však přímého slunce. Může být součástí travního porostu pod ovocnými stromy, jehličnany nebo bylinkového záhonu – zde ale pozor se kterými rostlinami ji budete kombinovat. Většina bylinek (a to i ze stejné čeledi) totiž vyžaduje slunce. Dobře si bude notovat třeba s kapradinami a dalšími lesními trvalkami, které mají na pěstování podobné nároky.
Jak zasadit hluchavku
Hluchavky sázíme kdykoliv během roku, ovšem nejlepší dobou je jaro, ještě před zahájením kvetení. Rostlinu i s kořenovým balem vložíme do předem připravené jamky a zakryjeme hlínou. Z kořenů neodstraňujte původní substrát. Oddenky a kořeny jsou velmi spletité a mohly by se poškodit.
Hnojení hluchavky
Hnojení není potřebné – rostlina si veškeré živiny vezme z půdy sama. Samozřejmě to platí jen v případě, že ji pěstujeme na zahradě. Při vysazení do truhlíků a květináčů je potřeba alespoň jednou ročně do substrátu dodat živiny. Skvěle k tomu poslouží například kopřivový macerát nebo kompost. Ke hnojení vždy používáme hnojiva přírodního původu a vyhýbáme se postřikům – nezapomeňte, že hluchavky budete využívat k léčivým účelům.
Množení hluchavky
Rostlina se sama o sobě dobře množí semeny, což se hodí u planých druhů. Pokud však máte v zahradě vyšlechtěný kultivar a chcete jeho vlastnosti zachovat, uchylte se spíše k řízkování. Semena by totiž mohla být oplozena jiným druhem nebo odrůdou hluchavek.
Řízky můžeme odebírat kdykoliv během vegetačního období. Zaměříme se na mladší, ale dostatečně dlouhé výhony. Dalším efektivním způsobem je dělení oddenků. To provádíme nejlépe na jaře – motyčkou odkryjeme vrchní část zeminy a odkopneme část rostliny. Tu pak můžeme přesadit na jiné místo, kde se rychle uchytí.
Kvetoucí hluchavka
Hluchavky kvetou poměrně dlouho, záleží však také na konkrétním kultivaru. Divoké druhy většinou zdobí květy od jara až do podzimu, u šlechtěných kultivarů je kvetení zpravidla kratší, proto je vhodné se při nákupu rostlin zajímat o to, jak dlouho daná odrůda kvete. Může se totiž jedna klidně o pouhý měsíc, o což při pěstování pro květ asi příliš nestojíte.
Kvítky tvoří pyskatá pětičetná koruna, která může mít různou barvu od bílé, přes růžovou až po fialovou. Koncentruje se v nich také velké množství prospěšných látek jako jsou třísloviny, antioxidanty, éterické oleje a vitamíny s minerály. Právě proto jsou při sběru květy z celé rostliny to nejcennější.
Poměrně drobné květy obsahují velké množství nektaru a jsou neodolatelně voňavé a sladké zejména pro opylovače. Chcete-li do své zahrady nalákat davy včelek, čmeláků či motýlů, hluchavky vám s tím rozhodně pomůžou.
Jak stříhat hluchavku
Pro sklizeň natě není vymezeno žádné období. Stonky s listy lze stříhat kdykoliv během roku. Když však hluchavky kvetou, je lepší sbírat květy zvlášť, protože jejich upotřebení je daleko širší. Nať sestřihneme až poté.
Jak sušit hluchavku
Před sušením si nejprve materiál nasbíráme. Květy, listy ani nať nesbíráme za deštivého počasí. Květy (ale i ostatní části rostliny) ukládáme při sběru do proutěných prodyšných košů, které ještě vysteleme savým papírem nebo jemnou bavlněnou tkaninou. Sesbírané rostliny se totiž nesmí zapařit.
Pro sušení používáme síta nebo sušičku pro ovoce a byliny. Zde všechen materiál rozprostřeme do jedné vrstvy a bez otáčení jej sušíme při maximální teplotě 35 °C mimo přímé slunce, v dobře větrané místnosti.
Hluchavka
Druhy hluchavky
Již v úvodu jsme si zmínili, že rod hluchavka obsahuje až padesát zástupců. My si však více povíme pouze o těch, které se běžně vyskytují v české přírodě, potažmo je lze pěstovat také na zahradách.
Hluchavka bílá (Lamium album) – jedná se asi o nejznámějšího zástupce volně se vyskytujícího na našem území. Květy jsou čistě bílé a obsahují nejvíce účinných látek. Lodyha dorůstá přibližně 30 centimetrů, listy jsou velké a vstřícně uspořádané. Tento druh lze zaměnit s kopřivou (v době, kdy nekvete), jeho listy však nežahají. Sbírají se hlavně květy, které se hojně využívají v medicíně i léčitelství.
Hluchavka nachová (Lamium purpureum) – je dalším zástupcem tohoto rodu. Od bílé varianty se liší menším vzrůstem, drobnějšími listy, a hlavně nachově zbarvenými květy. Jedná se o jedno až dvouletou rostlinu s významnými léčivými účinky, která se hojně vyskytuje na území Česka a je označována za plevel.
Hluchavka skvrnitá (Lamium maculatum) – naším dalším původním druhem je hluchavka skvrnitá. Laik by si ji mohl poplést s její nachovou příbuznou na základě zbarvení jejích květů. Tento zástupce však dosahuje až půlmetrové výšky a listy jsou nápadně větší, podobné spíše těm u hluchavky bílé. Kvete prakticky od jara až do podzimu a najdeme ji v lesích a luzích, kolem řek, cest, ale i ve městech.
Květy ani listy se příliš nesbírají, protože oproti hluchavce bílé nebo nachové je v nich koncentrace účinných látek menší. Tento druh však našel jiné využití; zaměřují se na něj šlechtitelé a kultivary tak zdobí nejednu zahrádku jako okrasné rostliny.
Hluchavka objímavá – poznat ji můžeme podle listů, které pevně objímají lodyhu. Jsou drobné, stejně jako celá rostlinka. Květy mají fialovou barvu. Vyskytuje se hlavně na sušších stanovištích jako jsou pole a polní cesty, suché trávníky, méně udržované zahrady či sady, kamenitá stanoviště a podobně. V oblibě ji nemají zemědělci, kterým často zapleveluje polní porost.
Mezi další známé druhy, se kterými se můžeme ve střední Evropě nebo v našich zahradách setkat, patří například hluchavka pižmová, h. prostřední, h. šalvějová nebo h. zkřížená.
Odrůdy hluchavky
Kultivarů, které mohou zdobit záhony v zahradách, ale i sloužit k léčebným účelům, není zrovna málo. V naprosté většině se jedná o odrůdy vyšlechtěné z hluchavky skvrnité. Pojďme si tedy alespoň zmínit ty nejoblíbenější.
‚Pink Pewter‘ – je drobnější a dorůstá se okolo 20 centimetrů. Květy jsou jemně růžové listy čistě zelené. Jedná se o plně mrazuvzdornou trvalku.
‚Red Nancy‘ – barva květů je vínová až fialová, listy jsou zeleně stříbřité. Tento kultivar květe velmi krátce, pouze od května do června, v záhonu však absenci květů vynahradí zajímavými listy.
‚White Nancy‘ – květy jsou bílé a květenství velmi bohatá. Rostlina má kompaktní tvar, dorůstá se asi 20 centimetrů a má stříbřitě zelené listy. Je vhodná také pro pěstování v květináči.
‚Beacon Silver‘ – listy jsou výrazně stříbřité, květy fialové až nachové.
‚Purple Dragon‘ – jeden z nejkrásnějších kultivarů vůbec. Květy jsou velmi sytě purpurové a velké, uspořádané v bohatých květenstvích. Listy mají velmi zajímavou kresbu – na okrajích jsou tmavě zelené a uprostřed stříbřitě šedé. Jedná se o nenáročnou trvalku, která tvoří bujné travní porosty a má estetickou funkci v zahradě.
‚Gold Crown‘ – je další oblíbenou odrůdou. Listy jsou žlutozelené až zlatavé a květy fialové. Kvete poměrně krátce, což ale vzhledem k zajímavým listům není překážkou.
Účinky hluchavky
- pomáhá při PMS, bolestivé a nepravidelné menstruaci, při klimakteriu i dalších ženských potížích
- odvodňuje
- působí silně protizánětlivě
- je výborná při infekcích močového měchýře i ledvin
- užívá se při kašli, bronchitidě i jiných onemocněních dolních cest dýchacích
- pomáhá při nespavosti, nervozitě a neklidu
- upravuje problémy s trávením
- pomáhá při léčbě hemoroidů a křečových žil
Přezimování hluchavky
Přezimování závisí na konkrétním druhu a kultivaru. Některé jsou jednoleté, takže po odkvětu pustí semena a odumírají. Jiné jsou víceleté a žijí přes dvě až tři vegetační období. Trvalky jsou plně mrazuvzdorné a s přehledem zvládají teploty až -30 °C. Tyto druhy není na zimu nutné nijak připravovat a řadí se mezi ně většina okrasných kultivarů. Budeme-li se bavit o jednoletkách, většinou na jaře najdeme na stejném nebo blízkém stanovišti nové rostliny.
Hluchavka v kuchyni
Všechny části rostliny jsou jedlé. Listy a květy se dokonce využívají v kuchyni jako součást některých staročeských receptů. Co se týče listů, ty se přidávají například do nádivek. Květy se zase uplatní v moučnících nebo sladkém bylinkovém másle.
Čaj z hluchavky
Čaj z hluchavky často pijí ženy, které mají jakékoliv potíže s ženským ústrojím. Výborný je také pro starší lidi s problémy s udržením moči. Na močovou soustavu působí obecně velmi dobře, jeho popíjení se tedy doporučuje i při zánětech močových cest. Posledním zdravotním neduhem, od kterého dokáže hluchavkový čaj ulevit, jsou onemocnění dolních dýchacích cest.
Čaj připravíme ze sušených květů a listů tak, že lžíci této směsi zalejeme 250 ml horké vody a necháme vyluhovat. Poté scedíme a popíjíme během dne. Do odvaru můžeme přidat i jiné bylinky v závislosti na problémy, od kterého má nálev odpomoci. Jedná-li se o ženské problémy, přidejte do směsi kontryhel nebo listy maliníku. Pro úlevu dýchacím cestám zase mátu a při zánětech je vhodný heřmánek.
Choroby hluchavky
Bylina na choroby a škůdce příliš netrpí. Asi jediným problémem mohou být mšice a jiný savý hmyz, který se živí jejich sladkými rostlinnými šťávami. Těchto škůdců se však lze zbavit i přírodní cestou a proces je poměrně rychlý, podchytíme-li problém včas.
Další potíže rostlin už pramení většinou z nevhodné péče. Při velmi slunném stanovišti mají listy tendenci usychat. Oddenky zase uhnívají, pokud se dlouhodobě nacházejí v přemokřené půdě.