Kerblík

Author článku: Monika Břešťanská

Kerblík třebule je u nás jako bylinka pěstovaný poměrně zřídka, což je škoda. Vyznačuje se totiž výraznou chutí, která ozvláštní každý pokrm. Svou chutí se podobá estragonu, proto jej lze použít do podobných receptů a ze stejného důvodu je také velmi oblíbený u Francouzů. Pěstování kerblíku je navíc velice snadné – první lístky můžete sklízet už pár týdnů po vysetí a nepotřebuje prakticky žádnou zvláštní péči.

Jak pěstovat kerblík

Kerblík třebule, latinsky Anthriscus cerefolium, jiným názvem také třebule pravá, patří do čeledi miříkovitých. V té najdeme mimo jiné například mrkev, kopr, petržel či fenykl. V České republice patří mezi planě rostoucí druhy a je považován za plevelnou rostlinu. Vzácně je pěstován v zahradách, protože ho lze použít jako bylinku k dochucení pokrmů.

Rostlina je přibližně 70 centimetrů vysoká a poznáme ji po vůni – připomíná anýz či petržel hladkolistou. Pěstuje se jako jednoletá bylina, protože po odkvětu stonky i zpeřené listy zasychají a odumírají. Chceme-li kerblíku „prodloužit život“, ještě nerozkvetlá květenství pravidelně odstraňujeme.

Pěstování třebule

Při pěstování v záhonu či květináči a průběžné sklizni listů se bylina dorůstá výšky asi 30 centimetrů. Pěstuje se jako jednoletka – na jaře vyséváme semena nebo celé plody se semeny uvnitř. Volíme místo v polostínu, protože na slunci příliš dobře neprospívá a není tolik aromatický.

Co se týče půdy, měla by být lehká a dobře propustná. Bylina potřebuje dostatek vláhy, zemina by měla být neustále mírně vlhká, ne však přemokřená.

Pěstování kerblíku v květináči

Pěstujeme-li bylinu v květináči, opět jej vysazujeme na jaře. Nádobu naplníme klasickým zahradním substrátem nebo substrátem určeným k pěstování bylinek. Květináč či truhlík následně umístíme na východní či severní stranu, aby byl zajištěn dostatek stínu. Zálivku přizpůsobíme potřebám rostliny. Opět platí, že půda by měla být vlhká, ale ne přemokřená. Na dno květináče tedy můžeme umístit drenážní vrstvu nebo použít samozavlažovací truhlíky.

Pěstování kerblíku na zahradě

Třebuli můžeme v zahradě vysadit do záhonu společně s bylinkami, které také vyžadují polostín až stín. Mezi ně patří například máta, šalvěj či libeček. V zahradě byliny zaléváme o něco méně než při pěstování v květináči, protože na stinném stanovišti si půda vlhkost udržuje lépe.

Venku se bylinka také dorůstá větších rozměrů a má klidně i přes půl metru. Množství úrody (listů) lze zvýšit pravidelným odstraňováním vrcholů stonků, na kterých se narůstají květenství.

Jak zasadit kerblík

Rostlinu pěstujeme výhradně ze semen, která sejeme přímo do záhonu nebo květináče. Činíme tak na jaře, když už je půda rozmrzlá. První lístky se objevují brzy, několik dní po výsevu.

Hnojení kerblíku

Bylina není nijak náročná na živiny. Optimální je ještě před výsevem zapravit do záhonu dobře zralý kompost, případně během sezóny bylinkový záhon vyživit například macerátem z kopřiv nebo jiným organickým hnojivem.

Kvetoucí kerblík

Květy se objevují od června do srpna. Jsou uspořádány do okolíků a mají bílou barvu. Po jejich odkvětu přicházejí na řadu plody – lesklé černé bobule, které lze uchovávat pro jarní výsev. Po dozrání začnou listy i stonky rostliny uvadat.

Jak stříhat kerblík

Bylinu stříháme pouze při sklizni, která může probíhat prakticky celé vegetační období, případně v létě před květem, kdy sklízíme veškerou nať. Ke střihu použijeme ostrý nůž či nůžky.

Jak sušit kerblík

Listy jsou velice křehké a špatně se suší. Je tedy potřeba počítat s tím, že se po vysušení budou lámat a drolit. Samotné sušení by mělo probíhat při 35 °C na dobře větraném místě a ve stínu. Použít lze také sušičku na ovoce nebo troubu. Sušenou nať skladujte ve skleněné, uzavíratelné nádobě v suchu a temnu.

Kerblík

Druhy kerblíku

Kromě kerblíku třebule, který nejenže roste planě v přírodě, ale zřídka se také pěstuje jako bylinka, existují i další zástupci tohoto druhu:

• k. lesklý (Anthriscus nitida)
• k. lesní (Anthriscus sylvestris)
• k. obecný (Anthriscus caucalis)

Tyto druhy se v kuchyni nepoužívají. Některé z nich mohou dokonce způsobit kožní alergické reakce, zejména pak k. obecný, který běžně roste v našich lesích.

Účinky kerblíku

V lidovém léčitelství se používá bylinná nať – čerstvá i sušená. Díky obsahu množství flavonoidů, silic, hořčin, vitamínů a minerálních látek může být kerblík nápomocen při řešení následujících zdravotních obtíží:

• záněty močových cest
• otoky končetin
• kožní vředy
• trávicí potíže
• potíže s žaludkem – bolesti, nevolnost a zvracení
• podpora funkce žlučníku
• uvolnění křečí

Kromě výše zmíněného má bylina silné detoxikační účinky. Čistí organismus od volných radikálů a pomáhá při očistě jater.

Kerblík jako koření

Bylinka se často používá v kuchyni k dochucování pokrmů. Přidat můžeme čerstvou i sušenou nať. Nejoblíbenější je u francouzských kuchařů a kuchařek – ti jej přidávají do směsi zvané „fines herbes“, kterou kromě kerblíku tvoří také petržel, estragon a pažitka.

Svou chutí se hodí do vaječných omelet, pomazánek a dalších pokrmů s vejci, ke skopovému a kuřecímu masu, k rybám či do pomazánek a polévek.

Kerblík v kuchyni

Kerblíková polévka

K přípravě této polévky budeme potřebovat:

• menší svazek kerblíku
• dvě najemno nasekané šalotky
• dvě větší brambory
• litr zeleninového vývaru nebo vody
• dvě lžíce másla
• dvě lžíce hladké mouky
• 200 ml smetany na vaření 12%
• sůl
• pepř

Nejprve v hrnci rozpustíme máslo, na kterém zlehka osmahneme šalotku. Po chvíli ji zasypeme moukou a vytvoříme tmavou jíšku. K té následně za stálého míchání přilijeme teplý vývar. Přidáme brambory nakrájené na kostičky a vaříme do jejich změknutí. Na konci přihodíme do polévky nasekanou nať kerblíku a vše rozmixujeme dohladka. Přilijeme smetanu, sůl a pepř. Vše necháme ještě chvíli prohřát a můžeme podávat.

Čaj z kerblíku

Z nati lze připravit léčivý čaj. Použít můžeme opět listy sušené i čerstvé. Odvar připravíme snadno – do hrnku dáme lžíci natě, zalijeme jej horkou vodou a necháme 10 minut vyluhovat. Poté scedíme a popíjíme dvakrát denně.

Čaj pomáhá s žaludeční nevolností, podporuje metabolismus (proto je bylinka součástí čajových směsí na hubnutí) a pomáhá z odvodněním organismu či při potížích s močovými cestami.

Choroby kerblíku

I přesto, že se jedná o houževnatou a odolnou rostlinu, některé choroby a škůdci se mu nevyhnou. Mezi častá onemocnění patří například padlí miříkovitých. Abychom napadení předešli, nevyséváme bylinu na stanoviště, na kterém jsme v minulém roce miříkovité rostliny pěstovali (např. mrkev, kopr, fenykl apod.). Co se týče škůdců, nejčastěji se setkáme se savým hmyzem, především s mšicemi.

Uhnívání kořenů, žloutnutí listů či vadnutí celé rostliny pak bývá zapříčiněno přemokřením a je třeba snížit zálivku. Suché listy bez výrazné barvy se objevují, když je bylina na špatném stanovišti (na slunci).