Author článku: Monika Břešťanská
Chuť pažitky zná asi každý. Tato bylinka je nedílnou součástí studené kuchyně a známe ji hlavně z mnoha druhů pomazánek, své místo má však i v pokrmech teplých. Celá rostlina je doslova nabitá vitamíny, a proto přináší mnohem víc než jen skvělé dochucení jídel. Méně známá je také skutečnost, že kromě natě se využívají také její květy. Pěstování pažitky není nikterak náročné a zvládne to i začátečník. Jaké podmínky tedy tato bylinka vyžaduje a co dělat proto, abychom si mohli užívat jejích výhod po celý rok?
Jak pěstovat pažitku
Pěstování pažitky
Pažitka pobřežní, lidovým názvem šnytlík nebo šnytlich, patří mezi rostliny amarylkovité. Mezi její příbuzné patří například česnek nebo narcisy. Pažitce vyhovují slunná stanoviště a sušší místa. Paradoxně se jí ale lépe daří v podhorských oblastech, kdy při nižších teplotách vytváří větší trsy. Ocení hlinitopísčité, dobře propustné půdy. Zálivka musí být pravidelná, rostliny se ale nesmí přelévat. Pěstování je možné jak v nádobách, tak v záhonech. Jedná se o víceleté rostliny, které lze na jednom stanovišti pěstovat přibližně 3 až 4 roky.
Pěstování pažitky v květináči
Pokud chcete mít pažitku k ruce po celý rok, zasaďte si ji do květináče. Bude vám dobře prospívat na okenním parapetu. Postačí vám nádoba naplněná kvalitní hlinitopísčitou půdou obohacenou o dostatek živin. Oproti rostlinám na záhonech se musí pažitka pěstovaná v květináči častěji zalévat. Dejte však pozor na přemokření. Ideální je kropit častěji a menšími dávkami.
Vytrvalá pažitka obvykle vydrží i několik let. Poté začne ztrácet své aroma a neobsahuje již takové množství živin. V květináči se tak stane podstatně brzy a jediným řešením je výsev nové rostliny. Pažitku lze koupit také jako sazenici, kdy si ji doma pouze přesadíte, nicméně v tomto případě se může jednat pouze o odkopky (rostliny rozdělené v kořenové části), které už mají to nejlepší za sebou, a bylinka vám nemusí tak dlouho vydržet.
Pěstování pažitky ze semínek
Vzhledem k tomu, že se pažitka nedá řízkovat, je pěstování ze semen nejčastějším způsobem množení. Výsev probíhá velmi brzy na jaře. Do květináče vložíme vhodný substrát a vytvoříme několik důlků. Do každého z nich umístíme semínka (více kusů) a vytvoříme jakási „hnízda“. Nádobu postavte na prosvětlený parapet. Semena potřebují také teplo, proto zvolte ke klíčení vytápěnou místnost. Nezapomínejte zeminu zvlhčovat, v této chvíli nesmí zůstávat vyschlá. Po několika dnech se začnou objevovat první rostlinky. Ty musejí dostatečně vyrůst a zesílit, abychom mohli provést první sklizeň.
Pěstování pažitky venku
Asi nejlepší možností, jak pažitku pěstovat, je zasadit ji do záhonu. Rostliny jsou zde větší a košatější, takže poskytují více natě ke sklizni. Během dubna až května (podle aktuálních teplot) se přímo do země vysévají semena. Stejně jako v květináči, se i v záhonu tvoří „hnízda“, která od sebe rozmístíme ve sponech 20×20 centimetrů. Pažitka potřebuje slunce nebo polostín, na to je potřeba myslet při výběru stanoviště. Na první sklizeň se můžeme těšit přibližně po 8 týdnech od výsevu.
Do záhonu lze umístit také sazenice. Pro ty platí stejná pravidla na prostor i dobu sadby. Výhodou je dřívější sklizeň. Rostliny potřebují pravidelnou zálivku, půda musí být zvlhčená, ale ne mokrá. V zahradě je dobré pažitku vysazovat v blízkosti dalších bylinek, jahod, mrkve, petržele či listového salátu. Naopak od fazolí, hrachu, zelí, kapusty a podobných rostlin by měla být co nejdále.
Jak zasadit pažitku
V první řadě vybereme vhodné stanoviště. Na rozdíl od středomořských bylinek jako je tymián, rozmarýn nebo třeba levandule, vyžaduje pažitka spíše polostín, o něco nižší teploty a vyšší zálivku. Pokud ji tedy budete vysazovat do bylinkové zahrádky, volte spíše krajní místo, abyste mohli zalévat častěji a neškodili tím ostatním rostlinám. Předpěstované sazenice vysazujeme do zeminy koncem dubna až začátkem května. Ještě předtím však obohaťte půdu o živiny. Nejlepší je zaorat trochu kvalitního kompostu, nebo použít třeba kopřivový odvar. V případě, že plánujete pěstovat několik rostlin u sebe, sadíme je do sponu 20×20 centimetrů, jak už bylo zmíněno. Od jiných rostlin vysazujeme pažitku přibližně 30 centimetrů daleko, aby měla dost prostoru se rozrůst.
Hnojení pažitky
Pažitka je poměrně náročná na živiny. Před setím či sadbou tedy půdu dostatečně vyživíme kompostem. Poté musíme rostlině dodávat pravidelně během celého vegetačního období další živiny. Vzhledem k tomu, že budeme její nať konzumovat, nevyužíváme žádná syntetická hnojiva, ale pouze organická. Ta aplikujeme společně se zálivkou a činíme tak alespoň jednou za čtrnáct dní. Na podzim můžeme překrýt sklizenou rostlinu vlastním kompostem a nechat přezimovat. Na jaře vám z vyživené půdy vyrostou silné rostliny plné vitamínů.
Množení pažitky
Rostlinu lze množit dvěma způsoby. Tím prvním je rozmnožování prostřednictvím semen, o kterém již byla zmínka o pár kapitol výše. Druhým způsobem je rychlení pažitky v květináčích pomocí takzvaných odkopků neboli trsů matečné rostliny rozdělených v kořenové části. Pro tento způsob musíme na podzim vyrýt pažitku ze záhonu. V kořenové části je rozdělíme do několika menších trsů. Poškozené cibulky odstraníme.
Připravíme si nádoby naplněné zeminou, do kterých trsy zasadíme. Květináče pak přemístíme do prostor s nižší teplotou a polostínem. Přibližně po měsíci je přemístíme na okenní parapet do vytápěné místnosti a nať můžeme sklízet i přes zimu, nejdříve však po 4 týdnech od počátku rychlení. Na jaře je možné přesadit rostliny do záhonu.
Kvetoucí pažitka
Pažitka vás svými krásnými fialovými květy ve tvaru kuliček potěší od května až do konce srpna. Jedná se o vrcholové květenství zvané šroubel, které je podepřeno dvěma listeny. Jste-li například od bazalky zvyklí, že nemáte rostlinu nechávat vykvést, u pažitky by to byla velká chyba. Krásné květy nejenže udělají parádu na zahradě a poskytnou sladký nektar všem opylovačům, ale jsou jedlé i pro člověka.
Mají příjemně nasládlou chuť s podtónem pažitky a dobře se vyjímají v salátech nebo jako přízdoba ve studené kuchyni. Je samozřejmé, že když necháte pažitku vykvést, přesune svou energii ke květům a bude tvořit méně natě. Máte-li však dostatek silným a vzrostlých rostlin na zahradě, nemusíte si s touto skutečností dělat obavy. Úbytek natě je totiž minimální a o vitamíny také ochuzeni nebudete.
Jak stříhat pažitku
Střih můžeme provádět prakticky kdykoliv během celého roku. Pro sklizeň natě není dobré používat nůžky. Ty by mohly listy poškodit a řez by nebyl úplně rovný. Využijte raději dobře naostřený nůž, kterým trsy seřízněte. Listy zkrátíme tak, aby na rostlině zbylo pouze pár centimetrů. V opačném případě by konce zasychaly a při následující sklizni byste nebyli s kvalitou spokojeni. Řez nikdy neprovádějte za deště. Listy mají pak tendenci zahnívat.
V průběhu vegetačního období řezejte často, lístky pak budou hezky jemné. Poslední zkrácení provádíme brzy na podzim, aby pažitka stihla ještě do prvních mrazů obrůst a vytvořit si dostatečně silný kořenový systém k přečkání zimy. V tomto období se o ni prakticky nijak nestaráme a další sestřih provádíme až na jaře, kdy odstraníme všechny uschlé a umrzlé části rostliny.
Jak sušit pažitku
O sušení pažitky se vedou spory. Někdo říká, že se sušit dá, jiní že je k sušení naprosto nevhodná. Stejně jako každá jiná rostlina se samozřejmě i pažitka dá usušit. Při tomto procesu však ztrácí opravdu velkou část své chuti i vůně. Suší se maximálně při 35 °C buďto na dobře větraném místě ve stínu, nebo v sušičce na ovoce a bylinky. Stejně jako například mátu, můžeme i pažitku zamrazit. To je o něco lepší způsob uchovávání, nicméně ideální je si její nať prostě užít čerstvou, protože jen tak si zachová své typické vlastnosti.
Vše o pažitce
Druhy pažitky
V některých publikacích se dočtete, že se pažitka dělí na tři základní druhy, a to pažitku pobřežní horskou, pažitku pobřežní sibiřskou a pažitku pobřeží pravou. Rozdíly mezi jednotlivými druhy jsou však tak malé, že se většina botaniků přiklání spíše k faktu, že se jedná o jeden druh se souhrnným názvem pažitka pobřežní. Bavíme se však o pažitce, která se běžně vyskytuje v přírodě a té, kterou lidé pěstují na zahradách se pouze podobá. Důvodem odlišnosti jsou různé vyšlechtěné odrůdy a kultivary, které podtrhují určité žádané vlastnosti divoké pažitky.
Odrůdy pažitky
K dostání je poměrně velké množství různých odrůd. Výběr záleží na vašich preferencích. Nejznámější je asi ‚pažitka česneková‘, která je známá i pod druhovým názvem ‚čínská‘. Odlišuje se plochými listy a světlejšími květy, které mohou být až bílé. Odrůda ‚Staro‘ se může pyšnit velmi tlustými tmavými listy s příjemnou chutí, a nejlepší je jen tak třeba na chlebu s máslem nebo vařených bramborách.
‚Nely‘ zvolte spíše ve chvíli, kdy chcete, aby pažitka působila také okrasně. Má totiž zajímavé listy modrozelené barvy s jemnou texturou. Odrůda ‚Grolau‘ patří mezi ty nejznámější a její sazenici koupíte snad v každém supermarketu. Velmi dobře se hodí pro pěstování v interiéru, nedřevnatí a má silnou chuť a aroma.
Účinky pažitky
Pažitka obsahuje velké množství vitamínů, minerálů a živin. Velmi hojně zastoupen je například vitamín C, vitamín B12, vápník, sodík, železo, fosfor, ale i rostlinná bílkovina. Díky tomu podporuje funkci imunitního systému, a také trávení. Pažitka obsahuje také organické sloučeniny síry, které mají na svědomí nejen její typické cibulové aroma, ale také jsou známe pro své protizánětlivé účinky.
Pažitka jako koření
Používat pažitku jako koření v sušeném stavu se nedoporučuje, protože při tomto procesu ztrácí chuť i vůni a v pokrmech byste ji sotva poznali. Lepší je skladování zmražené natě, kterou je ale předtím dobré nasekat nadrobno. Ideální je využívat jako dochucovadlo čerstvé listy, kterými se ochucují soli, bylinková másla, sýry, pomazánky nebo polévky. V některých případech může nahradit i cibuli.
Na co využít pažitku
Z výše zmíněného tedy plyne, že nejvýznamnější využití našla pažitka v gastronomii. Má však velký význam také ve včelařství. Jedná se totiž o nektarodárnou i pylodárnou rostlinu, kterou včely vyhledávají. Rostliny je pro tyto účely nutné pěstovat ve velkých záhonech, a hlavně nechat kvést a nestříhat. Nektaria vyprodukují za 24 hodin až 1,1 mg nektaru. Druhový med z pažitky není samozřejmě, kvůli malému počtu rostlin pěstovaných pro květy, znám.
Přezimování pažitky
Stejně jako jiné cibuloviny, i pažitka přezimuje bez větších problémů. Na zimu ji nijak zvlášť nepřipravujeme. Listy těsně před mrazy nestříháme, aby rostlina věnovala energii spíše do vytváření silných kořenů než do růstu nových listů. Před zimou pak můžeme překrýt chvojím nebo mulčovací kůrou. V období vegetačního klidu nehnojíme a rostliny na záhonech ani nezaléváme.
Pažitka v kuchyni
Ředkvičková pomazánka s pažitkou
Na pomazánku budeme potřebovat 100 gramů očištěných ředkviček, 120 g sýru Cottage, 5 g čerstvé a nadrobno nakrájené pažitky, malý kelímek kvalitního řeckého jogurtu, sůl a čerstvý pepř. Ředkvičky najemno nastrouháme na struhadle, necháme odstát a pak z nich přes cedník vymačkáme přebytečnou tekutinu. Poté všechny ingredience s ředkvičkami smícháme, dochutíme solí a pepřem a podáváme s čerstvým pečivem.
Selská omeleta s pažitkou
Na pánvi rozehřejeme olivový olej. Dva středně velké brambory oloupeme a nakrájíme na tenké plátky, které na oleji osmažíme. Poté přidáme do pánve kvalitní vysokoprocentní šunku, čerstvé listy mladého špenátu, a přepůlená cherry rajčátka. V misce si rozšleháme tři vejce a všechny ingredience na pánvi jimi zalijeme. Posypeme proužky cibule, osolíme, opepříme a přidáme najemno nakrájenou pažitku. Pánev přiklopíme poklicí a když jsou vejce hotová, můžeme podávat.
Jednoduché pažitkové brambory
Velmi jednoduchá, za to efektivní a zdravá příloha. Brambory oloupeme, nakrájíme na kostičky a dáme vařit do osolené vody. Když jsou měkké, scedíme je, přidáme oříšek másla a nasekanou čerstvou pažitku. Promícháme tak, aby se máslo rozpustilo.
Choroby pažitky
Květilka cibulová je škůdce, kterého neodradí ani silice vylučované rostlinou. Květilka naklade zjara na pažitku vajíčka a její larvy následně požírají kořeny i listy, čímž rostlinku zahubí.
Vrtalka pórová nebo háďátko zhoubné požírají kořínky, a tak o nich zpočátku nemusíme vědět. Jejich napadení se brzy projeví na listech, které začnou od vrchní části hnědnout a usychat.
Pokud se na listech pažitky začnou objevovat žluté až hnědé skvrny, může se jednat o rzivost cibule. V těchto případech je nejlepším řešením poškozené rostliny odstranit ze záhonu a v nejlepším případě spálit, protože z kompostu by se mohla choroba rozšířit zpět do zahrady.